Minule jsme si řekli něco o piškvorkovém zázemí a o zásadách slušného chování při hře. V této kapitole bych se již chtěl zabývat přímo samotnou hrou. Jak se tedy stát dobrým hráčem? To je otázka, na kterou pravděpodobně neexistuje jednoduchá odpověď - je nutné mít určité předpoklady a udělat pro to spoustu věcí.
Pravděpodobně nejtěžší na hře je neustále udržovat aktivitu, nikdy byste se neměli stáhnout do pasivního postavení - takováto hra bývá obvykle nezáživná a také dost často končí vaší prohrou. Zde uvádím asi nejvýstižnější vyjádření toho, jak by hra měla vypadat: 'každý jednotlivý kámen, který položíte, musí být součástí vaší strategie'. Co je tím myšleno - dost často děláme tah intuitivně (tzn. že se nám na první pohled jeví výhodný v dané pozici) a pokud již patříte mezi zkušenější hráče, většinou vás intuice vede opravdu k tomu správnému tahu. Toto si můžete dovolit např. když hrajete na internetu proti slabšímu soupeři, nebo tak naopak musíte hrát, pokud vám hrozí prohra na čas. Nicméně kdybyste takto tahali neustále, s dobrými soupeři nejspíš nepochodíte. Proto každý kámen do detailu promyslete, rozeberte jeho důsledky (jak na vaší, tak i soupeřově straně), a teprve když si budete jisti o jeho účinnosti (útočné, obranné či poziční), položte jej. Totéž by se dalo říci i o protihráčově tahu - pakliže hraje podle výše zmíněného principu, má jeho kámen jistý smysl, a vy byste měli být schopni jej najít a opět - nejlépe na něj reagovat.
Už jsem se zde letmo zmínil o strategii hry. Myslím si, že strategii v gomoku nelze nějak rozškatulkovat - zkrátka každý piškvorkář má svůj styl, jehož povaha je závislá na hráčových schopnostech myslet logicky a kombinačně. Zjednodušeně se dá říci, že pokud v klasických piškvorkách začínáte, strategií je stavět kameny tak, abyste měli co nejvíce možností zaútočit, a soupeř neměl moc možností na obranu (tedy ne začít stavět trojku z první dvojky, co si vytvoříte). Jestliže pokládá první kámen protihráč, strategie je jednoduchá - ubránit počáteční nápor začínajícího (což je proti lepšímu soupeři v podstatě nemožné), a posléze opět stavět pozici a připravovat útok. O tom, jak se chovat v počáteční fázi hry, se dozvíte něco více v následujících kapitolách.
Co se týče swapu, tak strategie při stavění počáteční pozice může být dvojí - buď navrhnete postavení, které je vyrovnané pro obě barvy (často bývá v rohu či při okraji hrací desky, není to však pravidlem - může to např. být tzv. longpro či nějaké 'těsnější' postavení kdekoliv na desce - více později), nebo postavíte pozici, která bývá výhodnější pro jednu stranu, avšak pouze při její dokonalé znalosti. Můžete tedy zariskovat tím, že budete předpokládat soupeřovu neznalost tohoto postavení - a i když si vybere výhodnější barvu, nebude schopen této výhody produktivně využít. V extrémním případě přechází pozice z druhé možnosti v tzv. 'schéma' - velice často diskutovaný problém. Totiž schéma se říká takovému postavení, v němž jsou první tři kameny velmi daleko od sebe, a které je jistou výhrou (nebo přinejmenším ohromnou výhodou) pro jednu barvu, musíte však znát ty správné tahy - a ve většině případů bývá dokonce jediný možný postup vedoucí k vítězství. Tudíž pokud na vás někdo zahraje schéma, které neznáte a on ano, pak s největší pravděpodobností prohrajete, neboť buďto zvolíte špatnou barvu, nebo netrefíte správnou posloupnost tahů za barvu vyhrávající. Právě díky tomuto faktu bývají hráči stavící tato schémata mezi ostatními dobrými piškvorkáři (a to především těmi, kteří se neradi učí pozice nazpaměť) krajně neoblíbení. Také několik ukázek těchto pozic si ukážeme v kapitole o swapových otevřeních.
Na závěr této kapitoly uvedu několik samostatných rad, které vám snad dopomůžou ke kvalitnější hře:
- Pokud soupeř zahraje nebezpečnou trojku (tedy vámi nechráněnou), začněte zkoumat, z které strany ji blokovat. Pokud u první zkoumané možnosti zjistíte soupeřovu potenciální výhru, položte kámen na tuto stranu aniž byste analyzovali i druhou možnost - ušetříte tím spoustu času, a pakliže soupeř na druhé straně vyhraje, už se s tím zkrátka nedalo nic dělat.
- Nedělejte z vašich (z jedné strany chráněných) trojek bezhlavě čtyřky - často to dělají hlavně začátečníci. Nikdy nevíte jestli se vám později nebude dotyčná čtyřka hodit v jiném postavení.
- Hrát pro radost či pro uvolnění můžete za všech okolností, pokud se však chystáte hrát nějakou důležitou partii, vřele doporučuji (z vlastních zkušeností) - nehrajte pokud máte špatnou náladu nebo pokud ji máte až nepřirozeně dobrou (víte, co myslím :) ). Rozhodně by se to promítlo na vašem výkonu.
- Asi nejdůležitější věc: snažte se hrát se stejně kvalitními či spíše lepšími soupeři - jedině tak získáte zkušenosti a vaše úroveň hry poroste s každou partií (přestože budete často prohrávat).
Autor: Jan Strádal (Gadael)