Spousta lidí se k piškvorkám na internetu dostane např. v práci při surfování, ve škole při nudné přednášce brýlatého vědeckého pracovníka (jenžto neví vůbec nic, ale zato to ví o všem), nebo jednoduše doma ve volné chvíli. Někteří zůstanou pouze u svátečního hraní, dost jich ale v této hře nalezne koníčka, který je baví tím víc, čím jsou zdatnějšími hráči. A zde se dostávám k problému - velmi snadno se na této hře dá vybudovat závislost. Proto všem vřele doporučuji, aby nehráli na úkor jiných, mnohdy důležitějších činností (škola, práce, přítelkyně (přítel) :-) aj.).
Piškvorky jsou především o odreagovaní se od všední reality, poznávání nových přátel (virtuálně i v reálu), a v neposlední řadě o rozvoji logického myšlení a uvažování. Často se setkáte s rozporuplnými reakcemi na skutečnost, že 'hrajete piškvorky' (zkrátka oproti např. šachu jsou piškvorky pro spoustu lidí směšná záležitost), nicméně to by vám nemělo ubrat na chuti hrát tuto skvělou hru.
FEDERACE
Česká federace piškvorek a renju (dále jen ČFPR) je od června 2006 oficiální organizací sdružující české hráče těchto dvou her, a spolu s federacemi mnoha jiných zemí (v současnosti jich je 11 - např. Rusko, Japonsko, Švédsko, aj.) spadá pod Mezinárodní federaci renju (Renju international federation, RIF). Tato organizace byla založena roku 1988 ve švédském Stockholmu a mimo jiné vytvořila mezinárodní ratingový žebříček hráčů z členských zemí (pro zajímavost v první desítce je v současné době šest Japonců - v této zemi má hra hluboko zakořeněné tradice). Byl také zaveden japonský způsob hodnocení - (od nejnižšího) 12. - 1. kyu, 1. - 9. dan.
Pokud se stanete členy ČFPR, získáte kvalitní zázemí pro rozvoj vašich piškvorkových dovedností, nebudete už jen dalším anonymním hráčem - získáte vlastní rating, a samozřejmě poznáte na živých turnajích spoustu skvělých lidí. Veškeré informace týkající se pravidel členství, ostatně jako všechny ostatní informace o ČFPR, získáte na www.piskvorky.cz.
FAIR PLAY
Předtím než usednete k virtuálnímu stolu (u stolu na 'real' turnaji to platí dvojnásob), měli byste si osvojit několik základním pravidel slušnosti a fair chování. Je zvykem, že soupeře pozdravíme a popřejeme mu hodně štěstí, po skončení hry poděkujeme a v případě, že jsme začínali, musíme mu nabídnout odvetu - toto je asi nejčastější piškvorkářský prohřešek. Z teorie surewinu vyplývá, že začínající hráč má nespornou výhodu, ne-li dokonce jistou výhru - proto se vždy musí odehrát sudý počet her, aby byly šance obou hráčů na úspěch vyrovnané (tudíž to, co jsme znali ze školních lavic - začíná ten kdo prohrál - je na piškvorkových serverech bezpředmětné).
Také často diskutovaný problém nastává v situaci, kdy má soupeř na desce jasně viditelnou výhru, ale na časomíře mu zbývá pár vteřin - tudíž pravděpodobně prohraje na čas. To nejhorší, co v této situaci můžete udělat, je začít zběsile dělat vlastní čtyřky, a soupeře tím tzv. učasovat. Chcete-li si získat u kvalitních hráčů přízeň a respekt, nabídněte protihráči v této situaci remízu (pamatuji přesně tento případ na Olympiádě duševních sportů 2005 - v posledním kole se utkali dva z nejlepších českých hráčů, a právě jeden z nich přišel tímto 'fair play' gestem o bronzovou medaili na úkor svého soupeře; u všech zúčastněných si však vysloužil obdiv a úctu).
Už jen na okraj bych snad dodal takové samozřejmosti, jako že u stolu byste neměli používat vulgarismy ani žádné nevhodné narážky na soupeře, sledujete-li hru, neměli byste do ní nijak slovně zasahovat (otevřeně říkat, že má hráč výhru, apod. - na živých turnajích je zakázána jakákoliv komunikace hráče s okolím, a vyjma výše zmíněných zdvořilostních frází i se svým soupeřem), pokud se váš protihráč tzv. uklikne, měli byste mu (pokud to dovoluje interface serveru) povolit vrácení tahu.
Zkrátka se snažte hrát piškvorky pro radost z výher a pro poučení z proher. Nesnažte se za každou cenu dojít k vítězství, kterého byste si ani nemohli vážit.
Autor: Jan Strádal (Gadael)